Bosna 2015 aneb podél řeky Driny, 9. 7. - 19. 7.
Fotogalerie zde
Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Republika Srpská, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Slovinsko. Národní parky Tara s jezerem Zaovine, Sutjeska, Durmitor, Jadaran.
Zimní výlety 2015
Když Vám střelí v zimě v bedně, dofouknete kola, nakopnete motor a rozloučíte se pro všechny případy se všemi, které máte rádi a vyrazíte na Elefantentreffen nebo jen tak okolo komína, třeba kouknout na sjezdovky, jestli děvčata správně krouží carvingové oblouky a přitom si užijete vlastního funcarvingu, a to rovnou na dvou kolech...
Je 13. ledna 2015, počasí luxusní, sluníčko, teploměr šplhá na rovných 12 stupňů Celsia, po sněhu ani památky, cesty naprosto suchoučké. Dvanáctá před půlhodinou odbila, foukám kola, dobíjím komunikaci, jeden nikdy neví a rozhoduji se, kterým směrem. Na severovýchod nebo jihozápad. Webkamery na Bílé rozhodly. Sněhu plno, sjezdovky v provozu a teploměr ukazuje krásných 2.6! Startuji. Vzhledem k času a stavu nádrže frčím dálnicí na frýdeckou Shell. Dopřávám Stelviu plnotučných 100 oktanů a užívám si průjezd ucpanou hlavní křižovatkou mezi plechovkami, stejně jako nájezd na kruháč. Hurá do hor.
V Ostravici ukazuje teploměr celých 11 stupňů. Stoupám silnicí 56 kolem vodní nádrže Šance směrem k Bílé, ukazuji záda dodávce funící do kopce, Stelvio se lehce zavlnilo při přejezdu nahromaděného štěrku na středové čáře. Jo, musím si dát pozor, se šutry to bude horší a horší. Zatímco já uháním do kopce, Celsia na palubním tepoměru s výškou ubývá - 7, 6, 5, 4! Nahoře nad přehradou už leží u silnice rozhrnutý sníh a ke štěrku se místy přidává mokro, které ve stínu přechází v mazlavou kaši tvořenou prachem z rozdrceného štěrku koly aut. Držím stopu raději v pravém v šutru vyjetém pruhu, protože levý u středu vozovky většinou těsně líže středovou čáru, což se mi při míjení prvního protijedoucího auta zdá poměrně nebezpečné. Náhlý úhybný manévr je limitován po stranách souvislými pásy štěrku. Přesto docela uháním, zejména v úzkých suchých kolejích, samozřejmě v zatáčkách s ohledem jen na dohled. Na palubce se objevuje vločka, to už fičím uprostřed lesů, kolem plno sněhu, po stranách dokonce bariéry od sněžných pluhů. Tak vločku jsem po pravdě ještě nečekal. 
Zastavuji u krajnice na malý průzkum povrchu silnice. Vedle na vjezdu do lesa zavřená závora se zákazem vjezdu. Směju se. Dnes fakt do lesa nemusím! Mám zvláštní dobrý pocit. Cha! Nemůžete tam ani vy všichni polesní, hajní a ostatní zelená chamradi. Žádné traktory, džípy a lakatoše!
Podrážka boty po mokrém marasu silnice lehce klouže. Dobře, vločka je fakt varování - načase zvolnit tempo. Před Starými Hamry za zatáčkou vidím ve zpěťáku, že moje zastávka na fotečku a následná opatrnější jízda dovolila dodávce zkusit dýchat mi na záda. Tak to zas ne! Nebude na mne přášit mazlavý sajrajt ze silnice! Otáčím heftem a na dlouhé rovině před soutokem Bílé a Černé Ostravice dodávce mizím. Raději více dobržďuji před první zatáčkou, Stelvio sice poslouchá na slovo, přesto mám divný pocit. Při výjezdu přidávám plyn a zadní kolo frčí čardáš, jako utržené z řetězu, co to plácám, jako utržené z kardanu! Gripu asi tak, jako kdyby Vám najednou někdo zvedl zadní kolo. Motor letí okamžitě do otáček. Zaklapuji pravý heft, rovnám tanec zadního kola, a tady opravdu netuším jestli jsem byl rychlejší já nebo kontrola trakce, nebo nás to oba tak trochu překvapilo! No nic. Kdo se bojí nesmí do lesa! A už vůbec ne v zimě! Po dalším výjezdu to zkouším řízeně. Trochu více plynu a kolo se utrhuje opět v taneček. To už míjím odbočku 484 na slovenský Klokočov a na Bílou už je to co by kamenem dohodil. Vjíždím do obce a prohlížím si nevěřícně masy sněhu kolem, čilý lyžařsý a běžkařský ruch. Na parkoviště se raději mezi plechovky necpu, jelikož je pokryto zledovatělým sněhem.
Zastavuji na cigáro na krajnici u silnice. Stelvio si odpočívá jako africký slon po dobytí severního pólu. Zapaluji své Marlboro a jdu si prohlédnout lesknoucí se povrch silnice. Jen na ni šlápnu, tancuji čardáš i já. A to jsem se vůbec nerozběhl! Zřejmě gumová podrážka mých bot Sidi nevykazuje takový stupeň přilnavosti, jako podrážky Stelvia od Metzeleru. Budu si stěžovat u výrobce! Kluci jedni italští, jako kdyby neměli Alpy! Zvedám upadlé cigáro, nevěřícně tlemím na povrch a 
pozoruji, jak ho dále válcují kola aut, která na něj pořád přilévají vodičku a žehlí jako ve Werk aréně po hokejové třetině. Naštěstí mě to nepotkalo v zatáčce, když jsem ujížděl dodávce, zřejmě by držťková nebyla za pajdu jako v hospodě na parkovišti.
Přemýšlím nad neskutečným gripem pneumatik. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to může tak neskutečně držet. Tedy samozřejmě pokud neděláš kraviny. No nic, je čas návratu. Plynule se otáčím, koně držím na uzdě! Kochací rychlostí projíždím zpět zatáčky lesem a tradá dolů. Nazpět volím cestu po předhůří Beskyd přes Krásnou a Vyšní Lhoty.
Je krásně teplo. Sníh se bělá jen na vršku kopce Prašivá. Pokračuji zkratkou přes les a přes poslední zbytky sněhu kolem hospody Kohutka dolů do Vojkovic pro černého Vraníka k pivovaru Koníček. Ještě jednou protáhuji Stelviu pérka po silnici 648, pak v Horních Tošanovicích doprava na 68 směr Střítež.
Konečná, vapka mění mořskou panu na Rusalku. Černé pivo se na mě ve sklenici směje o meruňce ani nemluvě. Přežil jsem!