Around The Country - Second Part
Hned po našem návratu z letní moto dovolené v Itálii jsme začali uvažovat, kam podnikneme další výlet a vcelku rychle jsme se dohodli, že budeme pokračovat druhou etapou kolem našich státních hranic, kterou letos v červnu započali kolegové Aleš a Radim trasou z Třince směrem na jih. Jejich trasa končila z užitečného důvodu v Sušici (servis Alešova Stelvia v jeho oblíbeném servisu První kozí spol. s r. n.).
Protože jejich cesta a hlavně její barvitý popis úžasných opuštěných cest, vedoucích krásnou krajinou, v ostatních 
členech naší tlupy vzbudil oprávněnou závist, dohodli jsme se, že v další etapě pojedeme tentokrát severní trasu co nejtěsněji kolem hranice. Toto předsevzetí vzalo párkrát z časových důvodů i jiných za své, ale o tom až dále. Po menších změnách jedem v sestavě Katka - GS 650, Aleš - Stelvio1200, Radim - GS 1200, Jarek - Transalp 650 a Petr - Super Ténére 750.
Odjezd byl stanoven na čtvrtek 20.9. kolem 12. hodiny, až přijde Katka z práce. Vyjíždíme ve 14 a s ohledem na časovou ztrátu poprvé měníme trasu, takže míříme po dálnici do Frýdku-Místku, kde tankujeme a pokračujeme do Ostravy a dále do Opavy, kde si uděláme v krásném horkém počasí malou zastávku na čerpací stanici. Pokračujeme do Krnova, odkud zamíříme na Město Albrechtice a poté na Jindřichov ve Slezsku, kde konečně jedeme úsek trasy kolem hranice..jpg)
Dále si vychutnáváme přejezd horského hřebene mezi Janovem a Zlatých Horami. Celá oblast působí z pohledu stavu domů místy neutěšeně, jsme z bohatšího kraje pracovitých lidí zvyklých na lepší péči o nemovitosti a jejich okolí. Krajina je ale velice hezká a stav cest je k našemu potěšení až na výjimky velice dobrý. Jedeme poklidnou jízdu, jen občas si někteří vychutnají zatáčky a pak čekají na "kochače". V Zlatých Horách se rozhodujeme pro další změnu trasy a úsek do Mikulovic projíždíme přes polské Glucholazy, kudy mj. vede železniční trať mezi Krnovem a Jeseníkem. My ovšem naštěstí cestujeme po silnici :-) Z Mikulovic naše cesta vede přímo "po čáře" až do Vidnavy, kde na starobylém náměstí děláme malou zastávku a s ohledem na čas zbývající do setmění volíme opět kratší trasu a míříme rovnou na jih směr Žulová a dále až do Hanušovic. Cestou se začíná kazit počasí a v Hanušovicích, kde na čerpačce děláme další "občerstvovací" zastávku, začíná strašit déšť, který ovšem po ujetí pár stovek metrů naštěstí mizí. Vynechali jsme plánovaný průjezd Starého Města pod Sněžníkem, abychom stihli za světla příjezd na objednané ubytování v penzionu Horal v Horní Moravě. To se nám jen tak tak daří, parkujeme na uzavřeném tenisovém kurtu přímo u penzionu a jako tečku za příjemnou jízdou prvního dne vypijeme přímo u motorek jednu láhev tulamorky (pozdější odhad byl, že nám to trvalo možná 7 minut a pak dalších 30 jsme probírali nejčerstvější zážitky z jízdy). Domácí byli překvapeni, kde jsme tak dlouho, když jsme po zaparkování pořád nešli :-) Ubytování, sprchování, večere, piva, pokec a dobrá zábava…. To striktně ukončil pan domácí, který nám kolem půlnoci přestal nalévat, přece jen byl čtvrtek a on musel ráno vstávat :-( Ujeto 278 km.
Ráno jsme měli snídani na 8 a když jsme přišli o 10 minut dřív, nevrlá paní domácí nás setřela, že máme snídani až v 8, tak co se blbě sháníme po čaji :-( No ti dva se teda hledali… Ubytování perfektní, jídlo bezva, ceny příjemné, ale ty otrávené ksichy domácích to celé vyrušily. Takže můžeme doporučit, ale večer v 10 spát a basta. Už před snídaní zjišťujeme, že v noci klesla teplota na nulu a na motorkách byla námraza. Do odjezdu teplota mírně vzrostla, takže po osušení sedadel startujeme, což se Petrovi nedaří a až dodatečně se ukáže, že jeho baterka už má za sebou skvělých 8 let. Pomůže lehké postrčení za současné pomoci startérem a už míříme vstříc druhému dni, kdy jsme si naplánovali dojezd někam do Krkonoš.
Počasí je krásné, teplota utěšeně roste, takže v Králíkách rychle tankujeme, Katka dofukuje podhuštěné pneumatiky a míříme k hraniční silnici. V Orlických horách vede většina naší trasy opravdu těsně kolem hranice, cesty jsou liduprázdné a kvalitní, krajina "kochací", tak si to náležitě užíváme. Konečně začínáme fotit (že Alešku), což se v případě našeho foto mága Radima začíná jevit jako kontraproduktivní, protože než to všechno vytáhne z kufru, mají ostatní mobily i s nejčerstvějšími fotkami už dávno v kapsách a čekají a čekají… První opravdová zastávka je u Zemské brány, 
kde naše cesta protíná Divokou Orlici a o pár kilometrů dál je další, vynucená fotografy v našich řadách, na opravdu krátké focení v Neratově u zajímavě opraveného kostela. Ten nás všechny nadchne, takže po focení následuje prohlídka kostela, no a pak si v místní hospůdce dáme polévku. Tímto tempem ovšem nikam nedojedeme. Takže zrychlujeme a projíždíme stále nádhernou krajinou, míjíme chatu Šerlich, přes Deštné míříme do Náchoda. V horkém počasí je průjezd zasekaným městem trochu trápení, ale jde to a už fičíme na Hronov. Tam nám Alešova navigace naordinuje trochu terénu, kdy nás nejprve zavede přes vesnice na lesní cestu, kde po malé poradě pokračujeme.
To přece musíme projet! Nejprve lesní cesta, pak rozbitá asfaltka, pak průjezd blátem a končíme v hlubokém temném lese u kozí stezky, kde na nás místní chatař nevěřícně zírá. Tak to otočíme a užijeme si to i nazpět. Dál nás navigují dva mladí místňáci směrem na Polici nad Metují, Teplice a Adršpach. Opět z časových důvodů vynecháme Broumov, ale zato neodoláme příjemné hospůdce u cesty. Oběd nás docela zbrzdí, ale stálo to za to. Dále zamíříme na Žacléř, Svobodu nad Úpou a od Dolní Malé Úpy začínáme shánět ubytování. K našemu velkému překvapení skončila sezona v Krkonoších s koncem prázdnin a většina chalup je už mimo provoz. Tak dojedeme do Horní Malé Úpy až k polské hranici a stále nemáme nic.
Naštěstí zde nacházíme telefonní kontakty na různé chaty, a jak se dále ukáže, k našemu gurmánskému štěstí mají na chalupě Sněženka právě tolik volných míst, abychom tam mohli zamířit. Po dojezdu vypijeme u zaparkovaných motorek láhev dobré slivovice a probíráme dnešní zážitky. Katka konstatuje, že na podhuštěných pneu zřejmě jela celou Itálii, motka dnes byla jako vyměněná, dokonce i průjezdy zatáčkami byly jiné, lepší. Naše statečná Katka. Pak se jdeme ubytovat. To ještě netušíme, co nás čeká…
To horší si vybral Aleš, když umístil od Jarka vypůjčený zámek na kotouč brzdy svého Stelvia tak nešťastně, že odemknout půjde jen pomocí flexy pana domácího. Uzamykací čep totiž zamáčknul z vnitřní strany kola přímo proti loukoti, takže zasunout klíč nelze, ta pitomá loukoť překáží… Necháváme to na zítra. Pak nás čeká to lepší - večeře paní domácí, což se ukáže jako naprostý kulinářský zážitek. Excelentní vývar s játrovými knedlíčky velikosti slepičího vejce nás příjemně naladil a vepřové plus králičí se zelím a knedlíkem nás naprosto odrovnalo. Skvělé, výtečné. A to s paní domácí omlouvala, že musela narychlo kombinovat, když jsme se tam tak na prudko vyrojili na večeři. A jak se druhý den při placení ukázalo, všechno to bylo skoro zadarmo. Skoro. K tomu velice příjemní domácí, takže maximální spokojenost, jako od maminky. Vřele doporučujeme!!! Ujeto 215 km.
V sobotu ráno nás čekalo nepříjemné probuzení do deštivého dne. Po snídani řešíme, jak odemknout zámek na Alešově Stelviu. Klíč snad půjde zasunout, když odřežeme plastovou část, sloužící pro chycení klíče. Bohužel Katčiným tupým nožíkem to nepůjde, plasty jsou neskutečně odolné :-) Působením skutečného nože, kombinaček a zapalovače se nám daří plast zdolat a nastává okamžik pravdy. Po chvíli snažení se Alešovi daří klíč zasunout a Stelvio je volné. Jen Jarek se smutně dívá na torzo klíče ke svému zámku, který v dobré víře Alešovi zapůjčil… S ohledem na déšť a předpověď počasí se rozhodujeme pro severní cestu, kdy Krkonoše objedeme Polskem, kde by nemělo pršet. 
Tak startujeme směr Kowary a za hezkého počasí projíždíme severní trasu až do Sklarske Poremby, kde vjíždíme do mraků. V mlze a nepříjemném mrholení dojíždíme do Harrachova, kde tankujeme a pokračujeme na Kořenov.
Tady si dáme oběd, Aleš s Katkou a Radimem zavzpomínají na předváděcí akce, kterých se tu zúčastnili a pak naplánujeme průjezd Jizerskými horami. Po obědě nasedáme a pokračujeme dál v nezměněném počasí. Bohužel Alešova navigace v té mlze taky houby vidí, proto neodbočíme před Desnou směrem na Souš, ale pokračujeme na Jablonec a Liberec, který projíždíme k našemu údivu přímo centrem, zato za hezkého počasí. Jak milé. Jizerky jsme zkrátka nenašli, tak se to snažíme trochu napravit jízdou přímo na sever do Frýdlantu, kde před městem na čerpačce dáváme malou poradu. Potkáváme zde skupinu bahňáků, kteří se zřejmě vracejí z bahenních lázní, spokojení a vysmátí. Zavrhujeme variantu průjezdu Polskem a Německem z důvodu černých mračen nad Pl a vracíme se nazpět. Před Mníškem se radíme s paní na pumpě a odbočujeme do zákazu 
vjezdu směr Chrastava. Prý tam jezdí všichni, cesta je po povodních "v rekonstrukci".
Na mnoha místech vidíme cedule nas..ných obyvatel, poukazujících na skutečnost, že "silnice je ve správě Libereckého kraje". Nakonec to nějak zdoláváme i s
pomocí průjezdu lesní cesty a opouštíme pohraniční trasu, protože chceme navštívit moto sraz v Pekelných dolech. Za Chrastavou zamíříme do Kryštofova údolí s malou foto zastávkou, dále přes Křižany až do Pekelných dolů u Velenic.
Akce je zřejmě v počáteční fázi, návštěvnost je slabší, prohlížíme si jeskyně, kam se část návštěvníků vydává i se svými stroji. Představa, že tu mají někteří účastníci akce připravené spacáky přímo v jeskyni na zemi, nás příliš neláká. Proto pokračujeme dále na Sloup v Čechách, kde se zastavujeme na další krátké focení skalního hradu a poté se rozdělujeme na aktivní hledače ubytování a pasívní volače.
Nakonec zjišťujeme, že snad jediné možné ubytování je v Kytlicích. Takže rychle přes Nový Bor do penzionu Kytlice. Zde nás čeká návrat o minimálně 20 let zpět. Typická ROH chata, ovšem domácí velice vstřícní a milí a pokoje po rekonstrukci v nedávné minulosti na solidní úrovni. Cena za ubytování mírná. Po zabydlení pokojů nás pan domácí odváží svojí Oktávkou do místní hospody na dobrou večeři a pivo.
Tady ještě probíráme, jak se to vlastně stalo, že jsme minuli Jizerky, ale v té mlze jsme zkrátka sledovali jen koncová světla před sebou a bylo to! Noční návrat do chaty už zvládáme po svých. Protože máme stále málo, pokračujeme v penzionu, kde pan domácí nemá žádný problém, a zásoby alkoholu jsou dostatečné. Někteří z nás toho snesou neskutečně mnoho… A Radim má velmi zvučný hlas… Ujeto 228 km.
Ráno jdou ti méně odolní, kteří šli spát dříve, na houby nebo procházku po okolí. Počasí nám přeje, je hezky, ale trochu zima. Po společné snídani pro jistotu foukáme do Alešova alkotesteru a opatrně se vydáváme na závěrečnou zpáteční cestu domů. Tu už řežeme nejkratším směrem na Doksy, Bělou pod Bezdězem a Jičín, kde na čerpačce přibíráme do své skupiny kluka, který si z Německa veze starší hondí enduro bez papírů. Jede na SPZ z jiné motorky a potřebuje se ukrýt ve větší skupině. Když ho vidíme v oblečení turisty, s motokrosovou helmou, slunečními brýlemi a rukavicemi zakoupenými ve vietnamském tržišti na Rozvadově, je nám ho docela líto. Cestou si užil zimy a nepohodlí až až. Dále 
pokračujeme na Hradec Králové, Vamberk a Žamberk a na oběd se zastavujeme v Jablonném nad Orlicí. Chyba!!! Trvalo to hodinu a půl, ta obsluha, to jídlo! U černého medvěda na náměstí nás už nikdy neuvidí! Naštěstí to byla jediná gastronomická chyba, která nás na této akci potkala.
Pokračujeme dále na Šumperk, kde se Katka na čerpačce před městem rozhoduje k pohodlnějšímu návratu po dálnici na Olomouc a dále domů a Jarek zde dofukuje pneu, na podhuštěných to určitě nebylo ono. Skupina už bez Katky pokračuje plánovanou trasou na Bruntál. Za Sobotínem v Alešovi bouchnou saze a spolu s Petrem si užívají serpentiny na Skřítek a zbytek trasy až do Opavy jedou závod o své řidičáky. Naštěstí nebyli soudruzi od policie přítomni a celá skupina se sjíždí na čerpačce v Opavě. Kousek za městem nás opouští kluk na Hondě, snad dojel bez ztráty kytičky. Nám se to podařilo a s radostí se k večeru setkáváme ve Stříteži s Katkou, která se sólo vrátila ze Šumperka dlouho před zbytkem skupiny. Na závěr si slibujeme, že v příštím roce dokončíme trasu kolem hranic od Kytlice po Sušici. Poté se loučíme a míříme domů. Ujeto 463 km.
Celkem ujeto 1.184 km, celková spotřeba 61,6 l, náklady na palivo 2.356 Kč. Průměrná spotřeba 5,2 l/100 km. Údaje Yamaha Super Ténére, ostatní účastníci díky poklidné jízdě měli obdobné parametry.